Profesionálové a ukradené zbraně - Kapitola I.

I.

Bylo mlhavé ráno, když u Doyla zazvonil telefon.
Volal Cowley.
„Doyle.“
„Ano, pane.“
„Vzbuďte Bodieho a do půl hodiny ať jste na ústředí!“
„Ano, pane.“

*

Doyle skočil do svého auta a jel k Bodiemu.
Zastavil před domem a zatroubil, ale u Bodieho se nepohnula ani záclonka.
Ray si uvědomil, že bude jednodušší jít nahoru a vzbudit toho spáče.
Když vyšel všechny schody do třetího patra, ani se nenamáhal zvonit či klepat a rovnou zkusil otevřít dveře.
Ani ho nepřekvapilo, že nebyly zamčené – to byl Bodie.
Doyle nejdříve roztáhl tmavé těžké závěsy a otevřel okno, aby do pokoje mohl čerstvý ranní vzduch.
Poté stáhl z Bodieho přikrývku a v tu chvíli zjistil, že Bodie dnešní noc nestrávil sám.
„No tak, broučku, vstávej,“ vyzval ho sladkým tónem.
„Hm…“ zabručel Bodie a nevěnoval Doylovi moc pozornosti.
„Sakra – Bodie, vstávej – máme práci!“
Proč se na mě dneska tak vzteká? Vždyť to není pokaždé on, kdo někoho tahá z postele. Minule jsem to byl já a on nechtěl vstávat. Sakra! V Doylovi aby se čert vyznal… Pomyslel si Bodie.
Co z toho ten Bodie vlastně má, že téměř každou druhou noc stráví s jinou holkou? Ne, že bych byl o hodně lepší, ale alespoň nějaká věrnost by tu snad být mohla…
Bodie se cestou tvářil zasmušile, ale nakonec přece jen promluvil:
„Víš, že jsi mi zkazil ráno po takové…“ nestihl dokončit své úvahy, protože Doyle byl rychlejší, když řekl:
„Jo, všim´ jsem si. To byla Sally, Jill nebo snad Katie?“
„Ne, to byla Karen.“
„Oohoohoo, tak Karen, jo?“
Než však mohli své myšlenky dovést do zdárného konce, byli na ústředí.
„No konečně! Řekl jsem do půl hodiny!“ křikl na ně Cowley sotva vstoupili do dveří.
„Ale pane…“ snažil se namítnout Bodie.
„Mlčte, Bodie! To, co Vám chci říct je velmi důležité.“
„Ano pane,“ hlesl zase krátkovlasý muž.
„V noci byl vykraden vojenský sklad poblíž Maidstone. Bylo ukradeno dvacet ručních zbraní a několik ostřelovacích pušek typu Enfield 303 s dalekohledem.“
„Takže máme bolení hlavy,“ odtušil Bodie.
Cowley s Doylem se po Bodiem jen podívali a z jejich pohledů bylo možné vyčíst, co si právě myslí.
Místo toho však Cowley řekl:
„Pojedete se podívat na základnu a pokusíte se zjistit nějaké informace.“
„A co tam budeme hledat?“ nadhodil Bodie.
Takovou otázku by nikdo nečekal od agenta jeho kvalit, ale i přesto mu Cowley odpověděl:
„Na to se neptejte mne, Bodie. To je vaše práce. Na to vás cvičili. Buďte ve střehu, nic nepřehlédněte…“
Oba partneři vyrazili ke dveřím a Bodie s otráveným výrazem, který docela padnul k jeho frajerskému obličeji, poznamenal:
„Jak čmuchalové…“
Zachytil však Cowleyho pohled a ten byl nesmlouvavě tvrdý.
Proto Bodie rychle přidal:
„My už jdeme, pane, už jdeme.“

|| 2. Kapitola

Kapitola V.Kapitola IV.Kapitola III.Kapitola II.Kapitola I.